Lidé nedělají vždycky jenom to, co musí. Náš život, to není jenom dlouhá řada povinností, které se musí plnit. Jistě, i své povinnosti máme a nelze se jim vyhnout, ale zrovna tak máme možnost si od těchto i nějak odpočinout. A dělat i to, co nás baví.
A co děláme, když si chceme odpočinout od každodenní rutiny, když se chceme nějakým způsobem zabavit a třeba si tím současně i rozšířit své obzory? Ano, můžeme se oddávat i cestování. Což je pro mnoho lidí hodně příjemné využívání volného času. A proč bychom necestovali, když můžeme, že?
Když někoho začnou vábit dálky, není obvykle důvod, proč by si svůj sen nesplnil. Většina zemí světa našince akceptuje a k sobě je po splnění zvládnutelných podmínek pustí, a tak zbývá často vlastně jenom vydělat peníze a překonat možná nějaké ty obavy, jež mohou z cest do neznáma pramenit. A pak už se dá odcestovat kdykoliv a kamkoliv.
Mnoho z nás už tak bylo v okolních zemích, mnozí z nás už navštívili i vzdálenější místa mající pověst turisticky atraktivních cílů. A kdekdo už byl i v zemích, o kterých třeba kdekdo z nás ani neslyšel, natož aby je poznal bezprostředně na vlastní kůži. Nebyl a není důvod, proč by se tak neučinilo.
Jsou tak mezi námi lidé, kteří cestují příležitostně nebo i pravidelně o svých dovolených nebo aspoň víkendech. A jsou tu i tací, kdo se klidně seberou a vyrazí do ciziny na daleko delší období, prostě jenom tak, bezprizorně. Někdo se tam ubytovává skromně, jiný si tam dopřává luxusu, někdo poznává tu a jiný zase onu stránku tamního pro našince někdy i hodně zvláštního stylu života. Prostě cestujeme, abychom uspokojovali nějaké své potřeby a touhy. A nikdo už nám v tom nebrání. Stejně jako nám nikdo nebrání v tom, abychom se pak z takových cest zase vraceli domů. Čímž se dnešní realita liší od dob socialismu. Kdy se skoro nikam nesmělo, a běda tomu, kdo se někam přesto dostal a už se nevrátil, a jeho blízkým.