Samozřejmě, že to není pro každého. Ne všechny může bavit vrtání v hlíně. Proto někdo zahrádku má, ale nestará se o ni. A u rodinného domku je to hodně znát. Zarostlá zahrada, kde to vypadá jako v pralese není dobrou vizitkou správného hospodáře. Je to spíše takové smutné podívání na něco zanedbaného, co by třeba někdo jiný měl rád, ale nemá tu možnost.
Možná je to nějak zafixováno v člověku, třeba nám to mimozemské civilizace, které s námi mají něco společného nechaly v mozku informaci, že starat se dobře o půdu je něco jako povinnost. Ostatně, dříve to bylo klíčem k přežití. Nebyla úroda, nebylo co jíst, a to znamenalo průšvih. A to hodně velký.
Staří zemědělci věděli přesně co a jak dělat, ale když se proti nim postavily živly, bylo veškeré zemědělské umění a znalosti v čoudu. V dnešní době je to drobátko jinak, nejsme až tak závislí, ale přesto nám ta péče o půdu nějak zůstává. U někoho více u jiného méně, ale je to tam. Proto ten, kdo zahrádku nemá a má rád květiny má doma spoustu květináčů a vrtá se alespoň v nich, když už ve větším nemůže. A baví ho to.
Na zahrádce jako takové může růst v podstatě cokoli, co je v našich podmínkách možné. Ten, kdo nestojí o květinové poklady tak pěstuje zeleninu. Zasadí třeba rajčata, brambory, nebo fazole. Pravidelně zalévá a ošetřuje a pak má radost se sklizené úrody.
Někdo jiný zase nemá zájem být malý zemědělec, a proto má všude květiny, růžemi počínaje a tulipány konče. Další si udělá na zahrádce skalku a jiný tam chce mít vodotrysk. Dneska už je možné naprosto všechno. Obchody dokážou splnit jakékoli přání.
Máte také zahrádečku zahrádku? Máte? A copak tam pěstujete? Jste také spíše zemědělec nebo květinář? Obojí je stejně hezké, akorát napohled jsou samozřejmě hezčí ty květiny. Ale zase třeba tulipány si asi na oběd neuděláte, že ne.